Červen 2013

Lidé aneb moje rodina

24. června 2013 v 23:48 | Spisovatelka |  Povídám
Nedávno jsem zjistila, že lidé jsou opravdu hloupí.

Potkala jsem jednoho pána, jak křičí na své dítě, proč se musí pořád na něco ptát. Byl to kluk. A o pár let později mu ten samý člověk řekne, že toho na svůj věk ví málo.

Mě mamka řekla, že toho vím na svůj věk moc málo.To mě urazilo. Protože to není pravda.
Proč by si to mohla myslet:
  • Neznám žádné cizí slova. Ani je nechci znát. Mám ráda češinu.
  • Nezajímám se o nic, kromě literatury.
  • Vůbec mě nezajímá sport.
  • Mamka miluje sport.
Mamka byla sportovkyně. Závodně plavala a byla v tom dobrá. Teď trénuje začátečníky a dorost v závodním plavání a často běhá a cvičí a posiluje. A nutí mě k tomu. Nechápe, že mě sport nezajímá, a že o něm nic nevím a ani nechci vědět. Ona neví, kdo to byl Henry Thoreau. A taky jí za to neodsuzuju. Byla bych hloupá, kdybych to dělala.Ale nechápu, proč ona nechápe mě. Proč to nechce pochopit.

Mám ji ráda. Je skvělá. Ona mě má taky ráda, koupila mi psa. Ale nechápe mě. Ten déšť je takový smutný.


Pá...Aneta

Roční období

18. června 2013 v 22:15 | Spisovatelka |  Povídám
iojboibj

Škola :D

18. června 2013 v 20:31 | Spisovatelka |  Povídám
Já a škola.
škola a já.
:D

Mám docela ráda školu. Teda, mám ráda některé lidi. A některé učitele. Většinu učitelů ale ne, protože neumí učit. My máme jednu učitelku na matiku a ona na nás jenom řve a čeká, že se nám příklady do hlavy samy naskládají. Nenákládají, ale nikdo nemáme odvahy jí to říct. Nejsem jediná, co propadá z matiky :D
Ne, nepropadám, mám trojku. Ale oproti mým jedničkám je to skok. Nemám ji ráda a ona nemá ráda mě. Ale učitelka na češtinu mě taky nemá ráda. Asi to bude tím, že jí poučuju :D jasně, že jí to naštve, když jí děcko poučuje. Ona mě totiž odmítá brát jako sobě rovnou. Jen proto, že je stará a má čtyřicet. Nebo třicet. Ale je o MOC starší než my. Ale když ona neumí mluvit spisovně. Mluví se náma jako s malýma děckama a je jí jedno, že už půjdem na druhý stupeň a někteří dokonce na gympl! To ať se pak nediví, že mě to štve. Někdy mám pocit, že jsem toho přečetla víc, než ona. A asi taky jo. Jí zajímá jen samá gramatika to a diktáty sem.
Achjo.
Řekla, že někdo, kdo má dyslexii, jí nebude poučovat. Moc fajn učitelka, že :D Kašlu na ni. Stejně jí budu poučovat, jenom abych jí naštvala. Stejně mi musí dát jedničku.

To by bylo asi všechno. :D


Pá!

Kocovina :D

17. června 2013 v 17:30 | Spisovatelka |  Povídám
Má to něco společného s kočkama? ... :DDD
Tak teď vážně. :D Kocovina je když dospělý pijou drinky a tak a pak je ráno hrozně bolí hlava. To by mě zajímalo, proč ty drinky vůbec pijou? :D

Strom života

17. června 2013 v 3:06 | Spisovatelka |  Oni

Stromy

Anetka ví, že stromy jsou důležité pro naši zem, tak vám jich tady pár dám :P
Jeden z "mého" období :P


Malá tichá dáma

17. června 2013 v 2:54 | Spisovatelka |  Povídky
Spatřila jsem ji, jak si to ladně šine po uzounké vyšlapané cestičce v trávě. Měla nádherné růžové šaty z těžké drahé látky, obšívané zlatu nití. K tomu zlaté lodičky. Opatrně si to našlalovala po té sešlapané cestičce a podpatky dělaly do hlíny kulaté dírky. Jakmile došla nakonec té cestičky, sudnala si podpatky a v hedvábných silonkách šla zahladit každou z těch děr v hlíně. Každou z nich jemně zahladila dlaní a pak po špičkách zase odešla. Blonďaté lokny jí přitom vesele poskakovaly.

Byla krásná. Nemohla jsem z ní spustit oči po celou dobu, co na cestičce strávila. Chtěla jsem jí poznat a tak jsem se vydala k ní. Vypadala, že jí něco trápí. Mezitím jsem si vyndala z kapsy broskev a hladově se do ní zakousla.

"Ahoj, kdo jsi, krásná paní?" zeptala jsem se uctivě. Krásným bohatým lidem se přece musí prokazovat úcta.
Ale ona mi neodpověděla. Jen se na mě úsmála, otočila se a spěchala dál.
"Proč mi neodpovídáš?" nechtěla jsem se vzdát.
Ona si jen místo odpovědi ukázala na krk.
"Jsi němá?" hádala jsem. Zavrtěla hlavou. Smutně se podívala na mojí broskev.
"Chceš kousnout?" nabídla jsme jí. Nadšeně přikývla.
Pak kývla, jakože děkuje.
"Děkuju, měla jsem tak velkou žízeň." vydechla.
"Není zač. Kdo jsi?"
"Jsem Landrova."
"Máš moc hezké šaty."
"Děkuju, ty taky."

Podívala jsem se na svoje ošuntělé kratasy a tričko a nevěřila jí.

"To není pravda."
"Ale je. Jsi krásná," řekla ta krásná paní.
"Já?" vydechla jsem úžasem. "To není pravda! Ty jsi krásná!" vykřikla jsem rozhodně.
Přikývla. "Ale ty taky. Pomohlas mi. V mých očích jsi moc krásná."
"Aha..." zmateně jsem přikývla a ona pak odsvištěla dřív, než jsme stihla udělat něco dalšího.



Květiny ze zlata

17. června 2013 v 2:39 | Spisovatelka |  Povídky
Já nechtěla jsem šeptat, chtěla jsem mluvit normálně, ale tady to jakoby nešlo. Chtěla jsem mluvit plným a zvučným hlasem a chtěla jsem i křičet a mluvit nahlas, ale tady jsem mohla jenom potichu. Vždycky když jsem zkusila promluvit hlasitě než úplně potichounku, jakoby mi nějaká bariéra stlačila vzduch do plic. A pak už jsem to nezkoušela. Přistoupila jsme na pravidla Reunionu 16.
Byla to zvláštní země. Taková, jakou si nikdo z nás nedokáže ani představit. Ani já jsem to nedokázala. A najednou jsem tady stála a dívala se na ty zvláštní rostliny a cizokrajné stromy a zdálo se mi, že to je všechno nějak jinak. Bylo to všechno moc krásné. Ale necítila jsem se tady dobře. Zdálo se mi, jakoby tady nebylo nic živého, jen neživé věci. Všechny rostliny a stromy, dokonce i tráva byly ze zlata a stříbra a drahých kovů, které jsem neznala. Všechny se nádherně třpytily v paprscích slunce, ale jejich zář jen oslepovala.
Chvíli jsem se na ně udiveně dívala a pak jsem radši odvrátila pohled, protože mě pohled na tu všechno krásu trochu rozesmutňoval.
"Ahoj, kdo jsi?" optal se mě podivný mužík, mě sotva po pas.
"Aneta."
"Ahoj Aneto, odkud přicházíš?" zeptal se znovu.
"No... ze Země." Chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněla na jméno naší planety.
"Země? To slyším poprvé. Co to je za podivné místo?"
"Není podivné, je normální," bránila jsme ji.
"Normální?" pozvedl obočí. "Co to je za slovo? To neznám."
"No... normální... je třeba naše Země. A tady to je zvláštní, protože tu máte rostliny ze zlata."
"Cožpak u vás je to jinak?" podivil se ještě víc a jeho obočí vystoupalo až skoro k vlasům.
"No jasně!" přikyvovala jsem horlivě.
"A jak to je tedy u vás?" ptal se zvědavě.
"Květiny u nás neoslepují, ale krásně voní a dávají nám život."
"Dávají život? Co to je za nesmysl?"
"TO není žádný nesmysl!" bránila jsem se znovu.
"Ale je. Nic takové, jakože rostliny dávají život být nemůže!"

"Ale může, u nás to tak je!" tvrdila jsem stále.
"Tomu uvěřím, až bych to uviděl," řekl zarputile. A tak, a bylo to. Neměla jsme šanci ho přesvědčit, tak jsem se na to vykašlala.


Něco o mě

17. června 2013 v 1:17 | Spisovatelka |  Info


Jsem Aneta.

Žiju v Praze.

Miluju knihy.

Baví mě se před cizími lidmi chovat starší než jsem a pak sledovat jejich výrazy.

Nechtěla bych být starší, ale chtěla bych, aby mě dospělý i přes můj věk brali vážně.

Mám deset.

Narodila jsem se v říjnu.

Jsem štír.

Nemám moc živých přátel, protože mě nebaví se s nimi bavit a je nebaví se bavit se mnou.

Hodně starších lidí, které znám mi připadají hloupý.

Jednou budu spisovatelka.

Baví mě psát, hodně.

Můj nejoblíbenější autor je Antoine de Saint-Exupéry.

Moje nejoblíbenější kniha je Malý princ.

Moje vysněné povolání je cestovatel a cestopisec.

Často a ráda o sobě mluvím ve třetí o sobě

Často si připadám důležitější, než jsem.

Naprosto neovládám gramatiku a z diktátů mívám dost špatné známky, protože se mi pletou písmenka.

Ráda piju kafe, protože si pak připadám starší.


Pá!

Něco jako úvod

17. června 2013 v 1:11 | Spisovatelka |  Info
Mám pocit, že veškerá moje fantazie vyprchala, když jsem zkoušela přijít, jak to tady funguje... měla jsem takovou myšlenku, že dám do úvodu obrázek knížky a vytvořím nový obal, ale vypadalo to tak hrozně, že by mi sem nikdo nechodil. :D

Nenechte se mýlit, sebekritika je důležitá. A teď mám navíc pocit, že píšu jako stará padesátnice... :D což není moc dobré :D

Založila jsem si tenhle blog kvůli jednomu klukovi na twitteru. Tam mě ignoruje. Takže pokud si založím blog a nějak nenápadně se s ním spřátelím... ne, nejsem hloupá, ale když on je tak pěkný...takže mám tenhle super plán. A taky tu budu psát takový ty kecy jakože jak jsem se měla a co zrovna čtu a pak možná moje povídky. Možná... :)

K naprosto neoriginální přezdívce mám jen toto - nic jiného jsem nevymyslela :D a mít na profilu stejné jméno jako přezdívku mi přišlo trochu blbý. Žel mi nikdo ještě nevymyslel úžasně originální a fantastickou přezdívku, která by měla historii a naprosto přesně by ke mě pasovala :D takže snad někdy příště :)

Pá!